PřihlášeníPro společnostien
Přihlášení Pro společnosti

ZKUŠENOST Z IAESTE STÁŽE

1. 2. 2019

HONG KONG

Dala jsem si high-five s Buddhou! Poprvé v životě jsem surfovala! Odehnala jsem vrčící opici, co se na mě řítila! Ochutnala jsem kuřecí pařátky v polévce! Zapálila jsem vonné tyčinky v dračím chrámu! Pocítila jsem svou maličkost před obrovskými mrakodrapy tyčícími se do nebes! Naučila jsem se vést výzkum v chemické laboratoři! Na druhém konci světa jsem se spřátelila s kamarádem, který studuje ve stejné budově ve stejném městě, co já…

Musím říct, že tyhle prázdniny pro mě to byly nezapomenutelné. Své léto jsem strávila na IAESTE stáži v Hong Kongu. Přes týden jsem pracovala na univerzitě v chemické laboratoři a o víkendech objevovala krásy Hong Kongu. A že jich bylo!

O přátele jsem v Hong Kongu nouzi neměla. Poznala jsem spoustu úžasných lidí z celého světa, ať už stážisty nebo místní, které nikdy nezapomenu. Plachou Thajku Praewn, která kreslila po večerech naše podobizny.     Mou milou spolubydlící Magdu z Polska, se kterou jsme objevovaly Hong Kong první dny a pak se podporovaly v chození do posilovny. Liwena z Číny, vášnivého fotografa, vedoucí mého výzkumu a skvělého kuchaře, který mě naučil vařit (dnes už mé vyhlášené) maso na Hong Kongský způsob. Od každého člověka, co jsem potkala, jsem se něčemu naučila a jsem vděčná, že jsem měla to štěstí je poznat.

Zážitky, těch mám milion, jeden krásnější jak druhý. Ten, který si ale vždy vybavím, když se mě někdo ptá na mou stáž je tento:

Půl hodiny jsme se trmáceli do schodů. Brzo jsme měli být v cíli. Nad námi se začínajli rýsovat zdi chrámu. Vřísk! Z levé strany zazněl skřek. Na rameni jedné sochy seděla velká opice. Cenila zuby a ježila se, přímo na mě. Pomalu se blížila a vrčela. Zrychlila. Vrhla se na mě... S hrůzou jsem ohnala rukou… Zásah! Trefa přímo do pravého ramene. Pocítila jsem její hrubou srst. Asi nečekala, že se budu bránit. Vyhoupla se na nejbližší strom, vyšplhala do koruny. Shlížela na nás dolů s pomstychtivým výrazem. A já se po zbytek dne nemohla zbavit pocitu, že mě někdo sleduje.

I když jsem v tu chvíli byla celkem vyděšená, do dnes se tomu směju a osobně to považuju za jednu z nejzajímavějších vzpomínek na svůj pobyt v Hong Kongu.

Zkušeností jsem díky práci na univerzitě nasbírala spoustu. Naučila jsem se, jak pracovat s přístrojem, o kterém jsem se do té doby jen drtila teorii. Umím teď vyhodnotit naměřená data a diskutovat je v závěru měření. Zvládnu prezentovat své výsledky měření před dalšími kolegy v angličtině. Perfektně mě to připravilo na letošní psaní bakalářky a hrozně mě to bavilo!

Mých 6 týdnů dobrodružství uteklo jako voda. Bylo těžké se se vším rozloučit. Když jsme se po pár týdnech sešli s Jurou (právě tím kamarádem, kterého jsem vzpomínala v úvodu článku) u piva, oba dva jsme se shodli, že bychom se do Hong Kongu okamžitě bez váhání vrátili.

Anna Šindelářová, VUT Brno