PřihlášeníPro společnostien
Přihlášení Pro společnosti

ZKUŠENOST Z IAESTE STÁŽE

1. 2. 2019

INDIE, MANIPAL

Přes půl světa s IAESTE

Přes veškeré problémy s vízy, odkladem mojí stáže a nekonečného papírování jsem konečně 16. července nasedla v Bratislavě do letadla a vydala se na dvacetihodinovou cestu na svoje nové pracoviště. Vůbec jsem netušila, co od svého pobytu v Indii čekat. Zvládnu veškerou práci, kterou budu mít zadanou, když mám za sebou jenom rok studia? Budou tam se mnou vůbec ještě nějací jiní zahraniční studenti? Budu mít čas cestovat? Hned po příjezdu jsem ale zjistila, že všechny moje obavy zůstanou nenaplněné.

Co jsem před odletem netušila bylo, že v době mého příjezdu do Indie nás tam bude asi padesát stážistů. PADESÁT! Kromě toho mělo lokální centrum IAESTE zhruba stejný počet členů, kteří s námi byli stejně blízcí jako ostatní stážisti. Většinou se nás sešlo na obědy a večere víc než půlka, takže jsme zaplnili úplně celou restauraci. Sešli jsme se tam opravdu ze všech koutů světa – od Ameriky, přes Evropu, Afriku až po Asii. Pro mě to byla nová zkušenost, přestože jsem se už pohybovala v mezinárodním kolektivu, rozhodně nikdy v takovém měřítku. To bylo naprosto neuvěřitelné, protože s každým člověkem si máte co říct, vyměnit zkušenosti ze své země.

Protože jsme byli takto semknutá skupina, vyřešilo se tím i cestování. Sama bych se nikdy neodvážila objevovat krásy Indie, naštěstí vzniklo pro každý víkend několik skupin lidí, kteří se rozjeli na různá místa, a tak bylo opravdu z čeho vybírat. Největším zážitkem pro mě byla cesta do Bombaje, na tu opravdu jenom tak nezapomenu. Jako ostřílení cestovatelé jsme se asi náš šestý týden v Indii vydali na šestnáctihodinovou cestu vlakem do této metropole. Vlaky v Indii fungují téměř jako společenské místo (alespoň v té třídě, ve které jsme cestovali my), kde jsou všichni velmi přátelští. Každý si s sebou veze ešus s jídlem, někteří si dokonce prostřou na banánových listech, které rozloží po sedačkách. Do pozdních hodin diskutují, poté se rozevřou palandové postele a ráno se budí do podobného švitoření. To byla trochu nevýhoda pro mě, jelikož nejsem zvyklá vstávat se sluncem a musela upovídané Indy přehlušovat hudbou ve sluchátkách.

Možná vás trochu překvapilo, že jsem se až doteď nezmínila o své práci, jelikož je tohle report z pracovní stáže. Sama jsem pracovala v medickém kampuse, na farmaceutické fakultě. Musím říct, že přestože jsem pracovala v omezených podmínkách, které v Indii určitě panují, naučila jsem se spoustu nového. Nahlédla jsem od chemie více k práci farmaceutů a věřím, že mi tato zkušenost bude v budoucnu k užitku. Naučila jsem se pracovat jako samostatná jednotka bez neustálého dohledu. Nejvíce jsem se ale naučila trpělivosti, protože v Indii je na všechno dost času a já jsem často čekala hodiny na asistenci s přístroji, aniž bych mohla cokoliv dělat. I to ale patří k té správné zkušenosti z této země. 

Anežka Kuncová, VŠCHT Praha