Země tulipánů, větrných mlýnů a legální* marihuany – tam jsme se kamarádkou Leonou jely na pár dní odreagovat a poznat novou kulturu.

Kde to začalo? Po zkouškovém jsme si říkaly, že by to chtělo jet někam do zahraničí. Shodly jsme se tedy na Nizozemsku, klíčové byly dva důvody: krásná krajina a města (například Amsterdam, i když nejkrásnějším městem se později stal Delft) a v Nizozemsku působí IAESTE, takže i když cestujeme jenom dvě, vím, že tam potkáme nějaké místní IAESŤáky.

V rámci IAESTE máme skupinu, která slouží primárně k hledání noclehu, tipů na cestování i k hledání společnosti, když jste někde uvízli. Abychom s Leou ušetřily nějaké peníze na ubytování, napsala jsem do skupiny s prosbou, zda se někdo ujme dvou duší a ubytuje je. Usmálo se na nás štěstí, ale nejprve bych vám měla říct, že to byla bída, když jsem hledala ubytování přímo v Amsterdamu. Tam totiž lokální centrum IAESTE není. For the record, nevěděla jsem to. 

Ale pojďme dál, kluk jménem Berend nám nabídl, že nás tedy ubytuje v Delftu (malé město na jihu Nizozemska). Nikdy předtím jsme se osobně neviděli, nepotkali a nemluvili spolu.

Ubytování bychom měly, zabookovaly jsme si letenky z Vídně do Eindhovenu (kterému jsme později začaly říkat Eida, asi si dokážete představit, proč jsme tak učinily) a byly jsme ready vyrazit. S Berendem jsme byli domluveni, že nás v Delftu vyzvedne na vlakovém nádraží. V Eidě jsme dlouho nepobyly, ale co jsme stihly, byli obří kuželky a koule. V takové scenérii si připadáte jako mravenec.

Naše první setkání s Berendem proběhlo v pohodě, možná líp, než jsem čekala. 

V Holandsku jsou typické úzké a vysoké domy. V minulosti se stavěly takové, protože čím větší plocha domu obrácená k vodě, tím byla větší daň. A jak víme, tak nikomu se nechce platit víc, než by musel, takže proto úzké a vysoké.

V Delftu jsme dostaly mluvenou tour i se zastávkou na falafel. Krásné kanály a historické centrum nás dostalo.

Další den ráno jsme tramvají měly odjet směr Den Haag, krásné přímořské město. Ale co se mi stalo, nikdy nezapomenu! S Leou si jsme si ráno v obchodě koupily snídani včetně ledové kávy. Sedíme na lavičce a snídáme. Potom se rozhodnu si otevřít to kafe a co se mi nestane, kafe na sebe vyliji. Trapas. Měla jsem dvě možnosti: 1. Vrátit se zpět a čelit Berendovu pobavenému pohledu, když bych mu řekla, že se musím převléct, nebo 2. Jet do Den Haagu s politými kalhotami a hned tam najít obchod s oblečením. No, chtěla jsem se vyhnout trapasu s Berendem, a když mě uvidí lidi, které neznám, tak mi to bude upřímně jedno. Pozitivní stránka na celé věci byla, že jsem si mohla koupit nové gatě.

V Den Haagu jsme viděly Peace Palace, navštívily jsme muzeum miniatur Madurodam a daly si večeři na pláži. Normálně jsme jedly ve fastfoodech, ale jednou jsme si chtěly dát pořádné jídlo.

Další den jsme se jely podívat do Amsterdamu, hlavního města Nizozemska. Ráno jsme se dozvěděly, že den předtím tam byl festival Gay Pride. A dnes večer je tam na hlavním náměstí afterparty. Přes den jsme se prošly ulicemi až k domu Anny Frankové, nemohly jsme vynechat velká písmena I amsterdam a vyfotit se. (Vyfoťte se z druhé strany, je tam míň lidí a na fotce budete prakticky jen vy.) A potom jsme strávily čas v Rijksmuseum, kde najdete tu nejúžasnější knihovnu, kde knihomolovi srdce jen plesá.

Bohužel na Rotterdam nám čas nezbyl, ale až se příště vydám do Nizozemska, tak určitě bude na programu. I za tak krátkou dobu jsme si Holandsko užily a odnesly jsme si s Leou krásné vzpomínky. 

Gabika Pastorková

*V Nizozemí je konopí oficiálně nelegální, jako jediná na světě jej však tamní legislativa řadí spolu s hašišem mezi takzvané měkké drogy. Je povoleno mít při sobě pět gramů sušených samičích květenství Cannabis a doma může pěstovat rostliny do horního počtu pět kusů na osobu. Paralelně s tím stát toleruje prodej drogy ve speciálně určených místech s přesně stanovenými pravidly, v coffee shopech, kterých je v Nizozemsku přes sedm set.

@podporovaný článek