PřihlášeníPro společnostien
Přihlášení Pro společnosti

ZKUŠENOST Z IAESTE STÁŽE

1. 2. 2019

POLSKO, LODŽ

Všechno to začalo vlastně nevině, řekla jsem si: „Pojedu na stáž.“. No a od téhle věty se to všechno odvíjelo. Na stránkách IAESTE jsem se zaregistrovala a najednou nastal den D, hodina H, a měly se klikat stáže.

Nakonec jsem se přihlásila na stáž v Polsku, přesněji v městě Lodž. Člověk si řekne: „Eh, Polsko… To je hnedka vedle, to se snad ani jako zahraničí nepočítá. Proč ne něco exotického.“. Ale já byla s volbou naprosto spokojena. Stáž jsem měla na 6 týdnů od začátku června do půli července, tudíž jsem ještě stíhala konec semestru tamějších studentů. Bydlela jsem na kolejích Lodžské univerzity medicíny a stáž jsem měla v Institutu medicíny profesora J. Nofera.

Následovalo fůra papírování, pohovor s IAESTE, další papírování a najednou to bylo! Byla jsem přijata. Tak jsem zabalila kufr, vyměnila peníze, zřídila si pojištění a koupila jízdenky na autobus a vyjela.

Když jsem dojela na nádraží, tak jsem byla domluvená se studentem z polského IAESTE, že mě vyzvedne a doprovodí na koleje, kde jsme měli zařízené ubytování. A tak se taky stalo. Na kolejích byl trochu problém dostat se nakonec do mojí buňky, ale nakonec i to se vyřešilo. Měli totiž dveře na magnetické karty. A paní na vrátnici řekla, že na pokoj se dává pouze jedna karta. Jenže v každém pokoji byli dvě postele… Tak jsme klepali a bušili, a nakonec nám bylo otevřeno. Abych to osvětlila, na jedné buňce byly 4 pokoje po 2 lidech, které měli jedny centrální dveře a potom dveře od každého pokoje. Dále se tu nacházela kuchyň, WC a koupelna se sprchou a dalším záchodem.

Postupem času, co jsem tam bydlela, tam bylo v jednu chvíli až těch 8 studentů. Moje spolubydlící byla z Lotyšska, studovala v Glasgow a byla na stáži v Polsku. Dále tam byli dvě Erasmačky z Portugalska, dvě Malajžanky, které studovali medicínu, a v posledním pokoji byla na stáži slečna z Tuniska a z Indie. Takže celkově jsem zažila široké zastoupení národů a široké spektrum různých přízvuků angličtin.

Do Institutu jsem to měla zhruba 20 min autobusem z kolejí. V práci na mě byli všichni hrozně milí a zajímali se o mě. Náplní práce bylo nejprve se seznámit s jejich studií, kde oni se v té době zabývaly studiem únavy na řidičích kamionů a jak je ovlivňuje. V suterénu dokonce měli simulátor, do kterého řidiče posadili a nechali ho řídit jednou hnedka po práci a jednou po dni volna. Sledovali spoustu fyziologických parametrů, jako je EEG, EKG, krevní tlak, a hlavně kam se dívají zorničky. Před jízdou a po jízdě ještě řidiči prodělali testy očí u optometričky.

Celkově co se týče angličtiny, na kolejích mezi spolubydlícíma super, na vrátnici byla mizivá, tam paní mluvily pouze Polsky. V práci to bylo tak půl na půl, ale byli hodně snaživí. Studenti z IAESTE ti samozřejmě angličtinu ovládali. V obchodech to už bylo horší, ale člověk se nějak domluvil.

Jelikož mi stáž začínala velmi brzy, tak ještě moc nebyly výlety s IAESTE. Ale se začátkem července a jak už bylo více stážistů, tak se začaly objevovat zmínky. Nakonec připravily několik výletů po okolí a po Polsku na průběh prázdnin.

V Lodži se mi hrozně líbil ten historický nádech města. Ulice Piotrkowská byla večer úplně kouzelná, jedná se o jednu z nejdelších ulic, na které jsou obchody a restaurace a je pro pěší. Celkově na ní, i mimo ni, bylo v Lodži mnoho soch. Ale ne takových těch klasických, že busta nějakého člověka, kdo už ani nevíme kdo to byl. Ale byl to třeba medvídek, dětské postavičky, nebo významný pianista, který byl vyobrazen i s piánem. Ve městě bylo také spousta kostelů, a i židovský hřbitov.

Na konci stáže jsem ještě jela na výlet do Gdanska i s výletem na poloostrov Hel. Takže mám za sebou i koupání v Baltském moři, které je studené.

Celkově mám spousty ale spousty zážitků, které se snad ani nedají všechny popsat, ale jak se říká: „To se prostě musí zažít!“. Spolupráce s IAESTE jak v Brně, tak i v Lodži byla úplně super. Takže stačí se pouze přihlásit a zkusit vyjet.

Kateřina Musilová, VUT v Brně