Stáž v Tádžikistánu

Obor: International
Doba čtení: 20 minut
Počet čtenářů: 2019
Zveřejněno: 21. 9. 2020

Neopakovatelná zkušenost mimo komfortní zónu

Tádžikistán? To ani nevím, kde je!“... asi takto reaguje většina lidí u nás. Když pak druhým dechem přidáte, že je to muslimská země, bývalá republika Sovětského svazu, ekonomicky slabší krajina v nadmořské výšce 1500–7000 m. n. m. a nemá moře, tak už pak sami cítíte, že stojíte před výjimečnou výzvou. A přesně takové místo přitahuje duši odvážného člověka.


Já vyrazil na dvouměsíční stáž vybavený zá- kladní ruštinou, přirozenou dávkou pokory k no- vým věcem a se základními kontakty na tamní IAESTE organizaci. Obstarání víz není jednoduché a vyžaduje dostatečný předstih k vyřízení. Dobrovolníci IAESTE fungují perfektně a lze se na ně spolehnout. Také jsou sami skvělými hostiteli i průvodci. Přesto se člověk musí naučit spoléhat sám na sebe, jednat asertivně a zdvořile. Postupem času jsem si nesmírně cenil českého jazyka jako vzdáleného příbuzného ruštiny a po několika týdnech jsem si již byl schopen vyřídit sám úplně všechno, byť bylo třeba si některé věty nechat zopakovat.


Tádžikistán není turistická destinace. Proto zde nemá angličtina nikde žádné využití. Dále pak je potřeba se připravit na klima s teplotami okolo 45 °C během léta, sucho a v extrémním případě i písečné bouře. Místní lidé doporučují zemi navštívit v jarních měsících. V zemi dochází také poměrně často k zemětřesení, ovšem již dlouho ne s většími následky.


V rámci své stáže jsem docházel do oddělení územního plánování na tamním „Národním úřadu pro výstavbu“. Práce pro stážisty nebývají složité. V kolektivu si vždy cení zahraničního kolegy, ovšem pokecat šlo pouze rusky. V rámci organizo- vaných setkávání jsem se potkal se sedmi dalšími stážisty z Evropy. I oni si odvezli velmi dobré život- ní zkušenosti.


Dočasný domov jsem našel u Tádžické rodiny, dobrovolníků z IAESTE. Tak jsem mohl večery trávit povídáním o historii, vzdělávání, národní filosofii, kulturních rozdílech atd. Nabízená strava nebyla příliš rozmanitá, ale přesto velmi chutná. Základem je chléb-placka (lepjoška), mléčné výrobky, skopové maso, čaj asi tak 6x denně, meloun a hlavně ovocný kompot! Národním pokrmem je plov, což je ekviva- lent rizota. Chléb je běžně nabízen v rámci jakého- koliv stolování a je velmi nezdvořilé jej odmítnout.


Tádžikistán je překrásná vysokohorská země, kde lze realizovat výborné outdooro- vé treky k jezerům, vodopádům a horským planinám, které vypadají jako z filmového trháku. Města jsou čistá, pečlivě udržovaná a také dobře vybavená základními služba- mi. Lidé jsou velmi slušní, ochotní, zvídaví a v případě obchodu samozřejmě smlouvaví. Je potřeba mít na paměti, že je žádoucí mít zahalená kolena u mužů i žen. Není třeba se obávat běžně známého muslimského stereo- typu. Tamní Sunnitští Peršané mají víru na vnitřní duchovní úrovni a teologie takové kultury je opravdu obohacující. A právě po- znání a soužití s místní kulturou, prohloube- ní vlastní soběstačnosti v tak vzdálené zemi považuji za naplnění cíle své životní cesty. V zemi, kam se opravdu nepodívá mnoho Tvých známých.


Fotogalerie